V návaznosti na předchozí článek, který se týkal toho, že koupit si nemovitost může být někdy adrenalinová záležitost, bych ráda ještě upozornila na další rizika, která přináší exekuce lidem, kteří s dluhy nemají vůbec nic společného.
Exekuční řízení, „příběh“ první
První „příběh“ na téma exekuční řízení se týkal mého klienta, velmi úspěšného člověka. Část svého domu, ve kterém nebydlel, pronajal paní s malým dítětem. Paní, která nikomu nic nedlužila, měla přítele, který s ní v domě sice nebydlel, ale často za ní a za malým docházel na návštěvu, přespával zde, občas vypomohl na domě něco spravit, paní platila pravidelně nájem a všichni byli spokojení.
Až do doby, kdy se jednou v neděli kolem oběda v domě objevili dva vykonavatelé z nejmenovaného exekutorského úřadu a začali zajišťovat zařízení domu, které zčásti patřilo mému klientovi a zčásti nájemkyni. Paní s dítětem byla v šoku, telefonicky hned přivolala mého klienta jako vlastníka nemovitosti, který se v údivu okamžitě dostavil. Jediný kdo věděl, o co tady jde, byl přítel paní, říkejme mu pan Vodrážka.
Pan Vodrážka měl svoje trvalé bydliště na adrese, dejme tomu v Brně, ale často se zdržoval u paní, dejme tomu v Říčanech. Exekutorský úřad si přes příslušný Obecní úřad zjistil, že pan Vodrážka se zdržuje v Říčanech v domě mého klienta, který měla pronajatý jeho přítelkyně. Pojal tedy podezření, že pan Vodrážka by zde mohl mít svůj majetek a tak se jeho pracovníci dostavili do Říčan a začali zajišťovat majetek mého klienta a přítelkyně dlužníka. Dlužníkův majetek samozřejmě žádný nezajistili, protože dlužník neměl vůbec nic.
Při celé akci samozřejmě silně převládaly emoce, můj klient nedokázal celkem logicky pochopit, jak je možné, že mu dva cizí chlapi šmejdí po jeho domě, proti jeho vůli a oblepují jeho majetek. Jeho bezmoc se mísila se vztekem a pocitem absolutního bezpráví. Byla přivolaná hlídka Policie ČR, která se dostavila a učinila zápis. Poté exekuční vykonavatelé konečně dům mého klienta, kam vnikli bez jeho souhlasu a vědomí, opustili.
PČR šetřila podnět dlužníka pana Vodrážky na násilné vniknutí vykonavatelů do domu, k řízení se připojil i můj klient a to z důvodu, že se jednalo o jeho dům a jeho vlastnictví. Policie nakonec celou záležitost předala Exekutorské komoře, aby se tím zabývala ona a eventuálně vyvodila důsledky. Po mé urgenci mi byl nakonec doručený na vědomí dopis, který Exekutorská komora ČR poslala dlužníku panu Vodrážkovi, ve kterém mu sdělila, že ze strany vykonavatelů nedošlo k jakémukoliv pochybení a byl to naopak můj klient, který byl agresivní.
A výsledek ?
Věci movité, které byly vykonavateli zajištěny, a u kterých měl můj klient doklad o jejich nabytí, byly z exekuce vyloučeny.
Vykonavatelé měli mít celou akci zdokumentovanou. Jak to bylo ve skutečnosti se už nedozvím, protože předpokládám, že jak můj klient, tak pan Vodrážka a tak nakonec i lidé z Exekutorského úřadu viděli věc každý ze svého úhlu pohledu. Klient se nakonec odmítl dál celou věcí zabývat, i když jsem mu nabídla, že pojedu nahlédnout do exekučního spisu shlédnout videozáznam a podívat se na případné další dokumenty, eventuálně podáme podnět k Ministerstvu spravedlnosti ČR, který nad činností exekutorů vykonává státní dohled.
Přítelkyně pana Vodrážky se z domu odstěhovala, mému klientovi tedy už nehrozí, že do jeho domu vtrhnou exekutoři, protože „někdo někomu něco dluží“. Celou záležitost sám v sobě uzavřel s pocitem právní nejistoty slušného občana ČR.
Exekuční řízení, „příběh“ druhý
Další „příběh“ se stal v rodině pána, který byl skutečně předlužený. Bydlel se svými rodiči a měl velké obavy z toho, aby se o jeho dluzích rodiče nedozvěděli a zejména, aby je nenavštívil exekutor, právě proto, že v jejich domě měl svoje skutečné i právní trvalé bydliště.
Jeho situaci jsme nakonec řešili podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení s prohlášením konkurzu na jeho majetek. Soudci a i mnozí kolegové se diví, z jakého důvodu doporučím někomu, kdo je dlužníkem – fyzickou osobou – aby sám na sebe podal návrh na konkurz, když jeho dluhy insolvenčním řízení nezaniknou (pokud se nejedná o tzv. povolení oddlužení). Výhoda takového postupu – podle mého názoru – spočívá v tom, že pokud je exekucí skutečně mnoho, tak v případě konkurzu je to insolvenční správce, který majetek dlužníka zjistí, zpeněží a rozdělí poměrně mezi věřitele. Pokud dlužník po skončení konkurzu nenabyde další majetek ( např. dědictvím, darem, výhodným zaměstnáním, jiným příjmem ), měl by mít klid od exekutorů, protože již není co brát.
Podali jsme tedy návrh k soudu, proběhlo insolvenční řízení, konkurz byl zrušený z důvodu nedostatečného majetku (ten člověk skutečně nic neměl), takže jsem předpokládala, že rodiče dlužníka budou ochráněni před exekutory, kteří budou v jejich domě zajišťovat jejich majetek.
Před exekutory nebyli ochránění
Za nějakou dobu po skončení soudního řízení se u rodičů dlužníka objevili vykonavatelé Exekutorského úřadu. Rodiče byli již starší lidé, nic netušili, ale nakonec to ve zdraví přežili.
Postup byl obdobný jako v předchozím případě. Pracovníci EÚ zajistili zařízení domu, novou televizi, nový počítač a vysavač rovnou odvezli s sebou. Na nově pořízené věci měli fakturu rodiče, jejich dcera a ještě jeden známý. Samozřejmě dlužníkovi nepatřilo vůbec nic.
Na Exekutorský úřad jsem zaslala příslušné doklady třetích osob o nabytí vlastnictví, a televizi, počítač a vysavač zase poslali na svoje náklady zpět jejich majitelům. Některé věci však odmítli vyloučit z vedené exekuce, a tak jsem podala žalobu k soudu a čekáme na jeho rozhodnutí.
Na této kauze je zarážející jedna skutečnost – vykonavatelé zajistili zařízení domácnosti, které si rodiče dlužníka pořizovali po uzavření jejich svatby, tj. někdy v roce 1975. Vykonavatelům muselo být naprosto jasné, že 45 let starou sedačku nezpeněží, stejně jako televizor značky Tesla, ke kterému scházelo dálkové ovládání. Ale i přesto tyto věci – a podobné – tzv. olepili, byť navíc bylo zřejmé, že dlužníkovi patřit ani nemohou, protože ten sám se někdy v roce 1975 narodil.
Jako člověk s takovým postupem nemůžu souhlasit, protože se jedná o nátlak na naprosto nevinné lidi, o kterých bylo zřejmé, že s dluhy nemají vůbec nic společného. Bylo jasné, že zajištěné movité věci exekutoři neodvezou, protože by je nikdy neprodali, takže hlavně ublížili někomu jinému, než dlužníkovi.
Exekuční řízení – „příběhy“ manželů/manželek povinných
Další „příběhy“ bohužel v praxi velmi časté, jsou exekuce vedené na majetek manželů či manželek povinných.
I v případě, že manžel povinného nikdy věřitele neviděl, neznal ho, nevěděl o něm, je exekucí postižitelný stejně jako dlužník, a to z majetku, který je ve společném jmění manželů.
Celkem kuriózní případ, hovořící za vše
Jedna starší dáma se seznámila s příjemným mužem, který ji něčím uchvátil, nevím co to bylo. Ten pán byl ženatý a z mé klientky postupně vylákal asi 150.000 Kč. Asi by se nic nedělo, kdyby se do celé záležitosti nevložila dcera té paní, které bylo divné, že maminka, která prodala byt, je najednou bez peněz.
Na dotyčného jsme podali podnět k Policii ČR za to, že peníze vylákal podvodným způsobem, a on se kupodivu přiznal, jen namítal, že mu peníze moje klientka více méně vnucovala, nikdy jí nic neslíbil a ona věděla, že je ženatý. Ale peníze si vzal, protože je potřeboval.
Nakonec to skončilo tím, jsme měli rozhodnutí a podali jsme návrh na nařízení exekuce, protože odmítl dluh vrátit dobrovolně. Když jsem pak dostala exekuční příkaz, ve kterém exekutor nařídil srážky ze mzdy manželky povinného, dovedla jsem si dost dobře představit, jak manželce asi bylo a nebylo to nic pěkného.
„Příběh“ týrané manželky
Nebo „příběh“ ženy, kterou týral její manžel. Skončil sice ve vazbě, protože manželce způsobil celkem vážné poškození na zdraví, nicméně náklady, které vynaložil na zaplacení svého obhájce (na které si půjčil) nakonec zaplatila – pod pohrůžkou soudního a exekučního řízení – týraná manželka, protože v té době byla manželka, tudíž by exekuce byla uspokojena ze společného jmění manželů.
V souvislosti se shora uvedenými příběhy doporučuji:
- Pokud pronajímáte byt komukoliv, je dobré do smlouvy vymezit i zařízení bytu pokud možno s přesným označením (např. výrobní značka, rok pořízení).
- Pokud se Vám stane to, že exekutor začne zabavovat Váš majetek, protože Váš nájemník někomu dluží, zkuste udržet emoce pod kontrolou a zejména neničit protokol o soupisu zajištěných věcí, protože jej budete posléze potřebovat.
- Do 30 dnů navrhněte na příslušný Exekutorský úřad, aby konkrétní movité věci, u kterých doložíte, že Vám patří, vyškrtl z vedené exekuce. Exekutor o Vašem návrhu rozhodne do 15 dnů. Pokud Vám nevyhoví, máte právo podat do 30 dnů žalobu k příslušnému exekučnímu soudu, který ve věci rozhodne.
- Jedná se o lhůty, které je nutné dodržet.
- V případě manželů povinných se exekuce nevztahuje na věci, které jsou ve výlučném vlastnictví manžela povinného, tj. např. nabyté před uzavřením manželství, darem, dědictvím. Pokud je exekuce vedena na účet manžela povinného a na tento účet např. chodí výživné na dítě z předchozího vztahu, je nutné u těchto plateb navrhnout zastavení exekuce a to rovněž k příslušnému exekutorovi a tuto skutečnost doložit.
- V případě manželství, které neplní svoji funkci a máte-li obavy, že by se manžel mohl tzv. zadlužit, bude asi nejlepší s formálním ukončením manželství neotálet, odpadnou tím další problémy.
V současné době je exekuční řízení velmi variabilní, protože postihuje stále větší okruh osob, které nejsou účastníky exekučního řízení, nicméně „mají něco společného“ s dlužníkem. Mohu doporučit, pokud se Vám něco takového přihodí raději věc konzultovat s právníkem a začít konat, protože každý problém je řešitelný, avšak podléhající lhůtám ze zákona, které je nutné dodržet. V opačném případě se může situace značně zkomplikovat.